• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Základní princip je jednoduchý: vodítko držíte v ruce, která je na opačné straně než pes. Pokud pes jde po vaší levici, držíte vodítko v pravé ruce. Tím zajistíte, že vodítko vede přes vaše tělo a vy máte přirozenou páku pro korekci směru. Ruka by měla být u vašeho boku, ne natažená dopředu ani do strany. Loket držte u těla, dokončení interiéru předloktí vodorovně. Pokud ruku natáhnete, ztrácíte kontrolu a pes cítí, že může vodítko napínat bez následků.

Zubní kámen a zánět dásní nejsou jen kosmetickým problémem. Bakterie z úst se dostávají do krevního oběhu a zatěžují srdce, ledviny i játra. Mnoho majitelů si myslí, že stačí občas pamlsek na žvýkání, ale to většinou nestačí. Už od štěněte nebo kotěte byste měli zavést režim, který chrup skutečně čistí. Jinak vám veterinář dříve nebo později doporučí profesionální čištění v narkóze.

In case you loved this information in addition to you would like to be given guidance with regards to Feywild.Thirdrealm.org kindly visit our own web site. Když máte správné vybavení, začněte s výcvikem v klidném prostředí, kde nic nerozptyluje. Naučte psa reagovat na povel „k noze" a odměňujte ho pamlskem, když jde u vaší nohy, i kdyby to byly jen tři kroky. Postupně přidávejte na vzdálenosti a rozptýlení. Když pes začne tahat, okamžitě zastavte a počkejte, až se vodítko uvolní. Můžete se také otočit a jít opačným směrem – pes se tak naučí, že tahání nevede k cíli, ale k tomu, že se od něj vzdalujete. Buďte trpěliví a konzistentní; krátké, ale časté tréninky jsou účinnější než dlouhé hodiny.

Čemu se vyhnout a jak poznat, že děláte chybu Nejčastější chybou je nedostatek vitamínů a minerálů. Pokud pes jí jen maso a rýži, začne strádat. Typickým signálem je matná srst, lupy, nadměrné škrábání nebo apatie. Dalším problémem je nevyvážený poměr živin, kdy pes přibírá na váze, protože dostává příliš mnoho sacharidů. A pozor na solení a kořenění – psi nesnášejí koření, sůl ani cukr. Všechno vařte bez soli, bez cibule a bez česneku.

Separační úzkost se u štěňat projevuje štěkáním, kňučením, ničením věcí nebo chozením na záchod, i když už jsou jinak čistotná. Než začnete cokoli trénovat, ověřte, že problém není zdravotní: vezměte psa k veterináři a vylučte třeba infekci močových cest. Teprve potom má smysl pracovat na psychice. Většina majitelů dělá první chybu už při odchodu – loučí se dlouze a emocionálně, čímž štěněti potvrzují, že se děje něco výjimečného.

jak zařídit malou kuchyni poznáte, že stres už přerostl únosnou mez? Pokud štěně ničí věci, vyje, kňučí nebo si uleví na nevhodném místě i po několika týdnech tréninku, nejde o běžnou neposlušnost. Separace se často projevuje i fyzicky – nadměrné slinění, zrychlený dech, snaha o útěk. V tu chvíli je třeba zpomalit. Vraťte se o krok zpět a zkraťte dobu odloučení na minimum, které zvládá bez příznaků. Nikdy štěně netrestejte za to, že udělalo škodu. Trest totiž spojí s vaším návratem, ne s tím, co provedlo. Tím se úzkost jen prohloubí.

Než vyberete jakékoli vodítko, zamyslete se, proč pes vlastně táhne. Nejčastěji jde o přirozenou potřebu pohybu, vzrušení nebo nedostatek důslednosti. Pes, který tahá, se učí, že taháním dosáhne svého – dostane se k zápachu, k jinému psovi nebo prostě kupředu. Pokud mu to necháte, posilujete nežádoucí chování. Klíčem je přestat tahání odměňovat a místo toho učit psa, že klidná chůze u nohy je výhodnější.

Dbejte na to, aby štěně mělo před odchodem dostatek pohybu a vyvenčení. Unavené štěně se mnohem snáze uklidní. Před odchodem s ním deset minut hrajte nebo trénujte povely, pak ho nechte odpočívat. Venčení naplánujte tak, aby šlo na záchod těsně před vaším odchodem. Mnoho majitelů zapomíná, že hladina stresu stoupá, pokud je pes zároveň fyzicky nepohodlný.

Pokud je úzkost už tak silná, že štěně nenecháte samotné ani na pět minut, obraťte se na zkušeného trenéra nebo veterinárního behavioristu. Někdy pomohou i feromonové difuzéry nebo doplňky stravy s obsahem L-tryptofanu, ale osvětlení v obývákuždy až po konzultaci s odborníkem. S trochou trpělivosti a důslednosti se většina štěňat naučí, že být doma bez pána není žádná tragédie – jen to chce čas a hlavně konzistentní přístup.

Zaměstnejte hlavu i tlamu. Před odchodem dejte štěněti pamlsek, který musí dlouho žvýkat – kvalitní žvýkací kůži, kong naplněný mraženým jogurtem nebo speciální hlavolam. Tím přesměrujete jeho pozornost na příjemnou činnost. Zároveň mu dejte prostor, který je bezpečný a kam se může uchýlit. Klec nebo ohrádka s dekou, která voní po vás, funguje jako doupě. Nezavírejte ji ale jako trest. Štěně si musí spojit tento prostor s klidem a bezpečím.

Začněte s krátkými, nenápadnými odchody. Nejdřív jen odejděte do vedlejší místnosti a zavřete dveře. Vraťte se dřív, než začne štěně fňukat. Postupně prodlužujte dobu, po kterou jste mimo dohled. Důležité je, abyste se při odchodu chovali naprosto klidně. Žádné emotivní loučení, žádné „hlavně se neboj". Berte to jako běžnou věc. Návraty také nekomentujte. Pokud štěně zvládne vaši nepřítomnost bez stresu, odměňte ho až ve chvíli, kdy je klidné, ne ve chvíli, kdy skáče radostí u dveří.