• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Důležité je také správné praní a péče, které prodlouží životnost i méně kvalitnímu povlečení. Základním pravidlem je prát povlečení naruby a na nižší teplotu, nejlépe do třiceti až čtyřiceti stupňů, i když je na etiketě uvedeno šedesát. Vyšší teplota sice dezinfikuje, ale zároveň ničí barviva a oslabuje vlákna. Používejte jemný prací prostředek bez optických rozjasňovačů, které způsobují šednutí bílého prádla a vyblednutí barev. Naprosto se vyhněte avivážím – jejich chemické složení vytváří na film, který postupně zadržuje nečistoty a způsobuje, že látka ztrácí savost a barva se zdá být mdlá.

Nejspolehlivější signál nadváhy nepoznáte podle čísel na váze, ale podle vlastních prstů. Položte dlaně na hrudník psa a jemně přejíždějte po žebrech. U psa se zdravou hmotností byste měli žebra cítit pod tenkou vrstvou tuku, podobně jako hřbet vlastní ruky. Pokud je nenahmatáte bez silného tlaku, pes má téměř jistě nadváhu. Další vodítko najdete při pohledu shora: pas by měl být viditelně zúžený za hrudním košem. Ze strany by mělo břicho plynule stoupat od hrudníku k zadním nohám. Pokud je břicho propadlé až k zemi, je na čase jednat.

Prvním krokem je orientace v materiálech. Bavlna je klasika, ale není bavlna jako bavlna. Nejlevnější plátno se často tká z krátkých vláken, která se rychle uvolňují a způsobují žmolkování. Hledejte proto povlečení z dlouhovlákenné bavlny, která je na omak jemnější a pevnější. Pokud chcete maximální trvanlivost, zvažte směs bavlny a lnu, která je sice zpočátku hrubší, ale postupem času krásně změkne a je téměř nezničitelná. Vyhněte se naopak materiálům s příměsí polyesteru v povrchové vrstvě – nejen, že hůře dýchají, ale po čase mají tendenci se elektrizovat a ztrácet barvu.

Při pečení platí: teplota kolem 180–190 stupňů a doba zhruba 20 minut podle velikosti kousků. Buchty by měly být nahoře zlatavé, ale ne tmavé. Pokud se vám zdají příliš suché, zkuste pod ně do trouby umístit nádobu s vodou – pára udrží povrch vláčný. Po upečení potřete povrch rozpuštěným máslem a přikryjte utěrkou, aby držely měkkost.

Typickou chybou je přeplnění pračky a sušení na přímém slunci. Když povlečení nemá v bubnu dostatek prostoru, vznikají zbytečné tlaky a tření, které vede k žmolkování a tvorbě trhlinek. Sušení v sušičce se obecně doporučuje jen v případě, že máte program s nízkou teplotou a povlečení z něj vyndáte ještě mírně vlhké. Jinak raději sušte ve stínu a povlečení před žehlením lehce navlhčete. Žehlete vždy naruby a pokud potřebujete odstranit odolné skvrny, nikdy je nedrhněte kartáčem – místo toho skvrnu namočte do studené vody před praním. Těmito pravidly docílíte toho, že povlečení bude vypadat jako nové i po mnoha cyklech praní.

Než koupíte první rostlinu, prohlédněte si balkon v různých denních dobách. Směr světové strany určuje, kolik slunce sem dopadá. Jih a západ znamenají ostré polední a odpolední úpal, sever zase minimum přímého světla. Východ bývá kompromisem – ráno slunce, odpoledne stín. Podle toho vybírejte druhy, ne naopak. Květináč s muškátem na severní stěně sice přežije, ale pokvete minimálně a bude vytáhlý. Stejně tak kapradina na přímém jihu se spálí do týdne.

Nezapomínejte na rozdíl mezi světlem a teplem. Rostlina na jižním balkonu sice dostává hodně slunce, ale pokud je umístěná v závětří u zdi, může substrát přehřát na teplotu, která poškozuje kořeny. Řešením je vzdušnější stanoviště, světlejší květináč nebo mulč z keramzitu na povrchu zeminy. Ten omezí rychlé vysychání a udrží kořeny v příjemnějším klimatu. Stejně tak pozor na průvan – mnoho balkonovek nesnáší kombinaci prudkého větru a ostrého slunce, proto jim najděte chráněnější kout.

Na mastné skvrny, třeba od jídla nebo krému, použijte jedlou sodu. Nasypte ji na místo, nechte působit asi dvě hodiny a poté jemně setřete. Soda vytáhne mastnotu z povrchu, aniž by poškodila strukturu. Vyhněte se ale jakýmkoli agresivním čističům, acetonu, ředidlům nebo přípravkům s obsahem alkoholu. Ty rozpouští svrchní vrstvu a způsobí, že materiál začne lepit nebo měnit barvu. Pokud si nejste jistí chemickým složením přípravku, otestujte ho nejdřív na skrytém místě, třeba pod polštářem sedačky. Tento jednoduchý krok vám ušetří spoustu nepříjemností.

Než přijdou první silnější mrazíky, je potřeba bylinky v truhlíku připravit na zimní spánek. Nejde jen o to je nechat venku a doufat, že přežijí. Rozhodující je, o jaké druhy jde, v jak zařídit malou kuchynié nádobě rostou a jak se postaráte o jejich kořeny. Většina trvalek, jako je tymián, šalvěj, oregano, máta nebo rozmarýn, má šanci přežít, pokud jim dopřejete správné podmínky. Letničky, třeba bazalka, si ale zachránit nenechá – tu je lepší přesunout do interiéru nebo na jaře vysít novou.