• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Nezapomeňte na jednu praktickou věc: lezečky se nosí naboso. Pokud plánujete chodit na stěnu pravidelně, pořiďte si boty, které snadno sundáte a zase nazujete. Mezi výstupy si boty vždy sundejte, ať si nohy odpočinou – zabráníte tím otlakům a lepšímu prokrvení. První výstup na stěnu by měl být především o zvykání si na nový pohyb, ne o souboji s botou. Vyberte měkký, pohodlný model, který vám dodá jistotu, a postupně zkoušejte náročnější kousky. Teprve časem zjistíte, jestli dáváte přednost tvrdší patce pro patní háky, nebo měkké špičce pro citlivé stupání.

Důležitý je také povrch stěny. Hladká omítka s vyšší objemovou hmotností (např. vápenná) zlepšuje přenos tepla, zatímco silná vrstva sádrové omítky nebo dřevěný obklad tepelný tok zpomaluje. Pokud chcete maximalizovat akumulaci, vyhněte se obkladům z lehkých materiálů na vnitřní straně stěny. Pro krátkodobou akumulaci (např. u kamen v obývacím pokoji) volte raději tmavý povrch, který lépe pohlcuje sálavé teplo.

Typickou chybou je kupovat boty „na růst" nebo naopak příliš malé. Pokud byt v panelákuám bota hned při nazutí způsobí křeč, nebude to lepší ani po „rozhoukání" – lezečky se vytvarují maximálně o půl čísla. Na druhou stranu příliš volná bota způsobí, že se noha v botě otáčí a vy ztrácíte cit pro chyty. Ideální je, když cítíte jemný tlak na prsty, ale bez bolesti, a pata zůstává pevně zaklesnutá. Pokud máte širší nohu, hledejte modely s měkkou kůží a širší špičkou – úzké italské střihy budou bolet.

Základní pravidlo zní: bota musí těsně objímat nohu, ale nesmí řezat do Achillovy šlachy ani svírat nárt. U lezeček se nepoužívá velikost jako u běžných bot – naopak, špička by měla být mírně pokrčená, ale bez ostré bolesti. Pokud si boty kupujete poprvé, zkuste je večer, kdy jsou nohy mírně oteklé. Důležité je také zkoušet obě boty, protože levá a pravá noha se téměř vždy liší. V obchodě se nebojte chodit po patách a zkoušet stoj na malých stupačkách – jen tak poznáte, jestli bota drží, nebo se noha posouvá.

Kam s ním, aby proschlo, a ne zmoklo Místo pro skladování by mělo být chráněné před deštěm a sněhem, ale zároveň otevřené větru. Nejlepší je přístřešek s pevnou střechou a otevřenými boky, případně stoh na jižní nebo jihozápadní straně domu. Pokud nemáte přístřešek, použijte nepromokavou plachtu – ale jen na vršek hromady, nikdy ne přes celou. Zakrytí ze stran zabrání vysychání a naopak způsobí kondenzaci vody.

Při výběru si dejte pozor i na podrážku – gumová směs by měla být středně měkká, aby držela na ploškách i vnitřních hranách. Vyhněte se výrazně tvrdým podrážkám, které kloužou na lakovaných chytech, i příliš měkkým, které se pod nohou „tečou". Až budete stát s botami na nohou, udělejte pár dřepů – pata by neměla klouzat, prsty by neměly být znecitlivělé. Pokud boty působí jako „druhá kůže", je to správná volba. První lezečky neřešte jako investici na celý život – po půl roce intenzivního lezení poznáte, co vám vyhovuje, a koupíte přesněji. Na začátek stačí, když boty nebudou překážkou mezi vámi a první metry stěny.

Během samotného sestupu se soustřeďte na správnou techniku. Choďte spíše kratšími kroky a nezatěžujte kolena doskokem na patu. Snažte se pokládat nohu celou plochou a využívejte boční pohyby, pokud je to nutné. Při prudkých úsecích se držte pevných bodů, ale nezatěžujte se příliš. Častou chybou je skákání nebo běh z kopce – to vede k přetížení kloubů a pádům. Pokud jdete ve skupině, udržujte bezpečný odstup a v náročných místech počkejte.

Pokud džem po vychladnutí přesto zůstane tekutý, nezoufejte. Můžete ho vrátit do hrnce, přidat trochu citronové šťávy (kyselina aktivuje pektin) a povařit dalších deset minut. Broskve mají málo kyselin, takže citron není na škodu ani předem – na kilogram ovoce stačí šťáva z půlky citronu. Vyhněte se ale přidávání pektinu z obchodu, pokud chcete opravdu přírodní cestu; stačí prodloužit var a počítat s tím, že džem po vychladnutí ještě zhoustne. Plňte do nahřátých sklenic, ihned uzavřete a obraťte dnem vzhůru na pět minut – tím se vytvoří vakuum a džem vydrží měsíce.

Když se řekne túra, většina lidí si představí výstup na vrchol. Pak ale přijde sestup, který je pro tělo často mnohem náročnější. Kolena, kotníky a stehna nesou při klesání až několikanásobek vaší váhy. Proto je důležité plánovat trasu s ohledem na to, co přijde po dosažení cíle. Nejdříve si zjistěte, jak zařídit malou kuchyniý je charakter sestupu – jestli jde o prudkou kamenitou stezku, dlouhou lesní pěšinu, nebo sérii serpentin. Podle toho si rozvrhněte tempo a rezervy.

In case you adored this information as well as you would like to obtain details regarding Rapz.Ru generously go to the website.