• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Hydroizolace se neaplikuje na celou plochu stěny, ale přednostně do takzvaných mokrých zón. Jsou to místa kolem vany, sprchového koutu, umyvadla a také pruh podél podlahy. Ideální je nanést izolační stěrku ve dvou vrstvách, přičemž druhá vrstva se nanáší kolmo nábytek na míru první. Tím se zajistí rovnoměrné pokrytí bez mezer. Nezapomeňte na rohy a přechody stěn – tam se lepí těsnicí páska, která překlene kritická místa a zabrání prasklinám.

Po osazení CW profilů se na jednu stranu přišroubují desky. Šrouby se umisťují v přesných roztečích, obvykle 25 cm, a jejich délka musí odpovídat tloušťce desky a profilu. Do desky nezatlačujte hlavičku šroubu pod povrch papíru – musí být mírně zahloubena, ale papír nesmí být protržen. Po opláštění první strany se do dutiny vloží minerální izolace, která se nesmí vynechat ani zkrátit. Izolace se řeže přesně na šířku mezi profily a vkládá se bez mezer.

Častou chybou je penetrovat pouze spáry a tmelená místa, zatímco zbytek desky zůstane neupravený. To je cesta k tomu, že barva na tmelených místech bude lesklejší a na papírovém povrchu matnější – rozdíl je pak zřetelný na první pohled. Vždy penetrujte celou plochu, ne jen část. Druhou chybou je šetření – pokud naředíte penetraci více, než výrobce doporučuje, ztratí svou funkci. Místo aby sjednotila savost, zůstane na povrchu jen voda, která papír nadvihne a vytvoří bubliny. To se projeví až po malování, kdy se pod barvou udělají puchýře a povrch začne praskat.

Nanášení penetrace: pěna, váleček, nebo štětec? Nejpraktičtější způsob nanášení je váleček se středně dlouhým vlasem. Krátký vlas načechrá papírový povrch, ale také ho může začít „brousit", což není žádoucí. Dlouhý vlas zase zanechává příliš mnoho penetrace, která pak dlouho schne. Nanášejte rovnoměrně, v tenké vrstvě a vždy jedním směrem. Nesnažte se to „přetřít" – pokud byste přejížděli přes již natřené místo, narušíte vytvořený film a může dojít k vysrážení pojiva. Štětec použijte pouze v rozích a kolem vývodů, kde váleček nedosáhne. Pěnový váleček je vhodný na hladké povrchy, ale na sádrokartonu může klouzat a zanechávat šmouhy, takže ho spíše nechte na jiné práce.

Na trhu existují dva základní typy hydroizolace: tekuté fólie a stěrky na bázi cementu. Tekuté fólie se snadno nanášejí a vytvářejí pružný film, ale vyžadují přesné dodržení tloušťky. Cementové stěrky jsou odolnější mechanicky, ale hůře se zpracovávají v rozích. Ať zvolíte kterýkoli materiál, vždy se řiďte pokyny výrobce a nezapomeňte na přestávky mezi vrstvami. Ukvapená práce se vymstí – nedokonale zaschlá vrstva nedrží a později praská.

Nejčastější chybou je aplikace hydroizolace až po položení obkladů. To už je pozdě, protože voda proniká spárami a dostává se přímo pod dlažbu. Stejně problematické je použití obyčejné penetrace místo hydroizolační stěrky. Penetrace sice zpevní povrch, ale nevytvoří vodotěsnou vrstvu. Další častý omyl spočívá v tom, že se izolace nanese jen do výšky deseti centimetrů nad podlahu. V praxi to nestačí – kolem sprchy by měla sahat minimálně do výšky dvou metrů, kolem vany alespoň třicet centimetrů nad horní okraj vany.

Když se řekne sádrokarton, většina lidí si představí rychlou montáž příček a stropů. Skutečná dřina ale začíná až ve chvíli, kdy jsou desky přišroubované a vy stojíte před první tmelenou spárou. Broušení je fáze, která rozhodne o tom, jestli bude stěna vypadat jako z časopisu, nebo jako vlnitá lepenka. Většina začátečníků sáhne po prvním brusném papíru, který najde v dílně, a to je první ze série chyb, které se pak táhnou celou místností.

Suchá stavba v koupelně vypadá na první pohled jako rychlé a čisté řešení. Jenže právě tam, kde se denně stříká voda, se obyčejná sádrokartonová deska mění v riziko. Pokud ji necháte bez povrchové ochrany, nasákne vlhkost do sádrového jádra, deska ztratí pevnost a začne se drolit. Často se přitom problém neprojeví hned, ale až za několik měsíců, kdy je už nutné rozebrat polovinu obkladu.

If you have any kind of questions regarding where and how to make use of rady pro Rekonstrukci, you can contact us at our webpage. Než začnete penetrovat, musí být povrch suchý a hlavně zbavený prachu. Sádrokarton se při broušení spár a přechodů doslova zapráší a tento jemný prach by penetrace zalepila pod sebe. Výsledek by byl katastrofální – barva by začala po čase praskat. Proto nejprve celou desku otřete suchým hadříkem, případně vysajte vysavačem s měkkým kartáčem. Pokud je na povrchu mastná skvrna, musíte ji před penetrací odmastit, jinak se tam penetrace nechytí a později se bude loupat celá vrstva. Pamatujte také na to, že sádrokarton nesmí být vlhký – maximální vlhkost materiálu by se měla pohybovat kolem jednoho procenta.