• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Pozor na typické chyby. Častou chybou je kombinování licencí — když používáte cizí kód pod GPL, nesmíte ho jen tak přelicencovat na MIT. Musíte respektovat podmínky původní licence. Další chybou je vynechání hlavičky licence v každém souboru. I když licenci uvedete v README, právně je čistší mít hlavičku u každého zdrojového souboru. Mnozí také zapomínají na patenty — pokud máte patent na algoritmus, vyberte licenci, která obsahuje patentový grant, jako je Apache 2.0, a vyhnete se budoucím sporům.

Propojení více kontejnerů je další oblast, kde se dělají chyby. Místo abyste si propojovali kontejnery ručně přes IP adresy, použijte Docker Compose. Ten vám umožní definovat celou aplikaci v jednom souboru a spustit ji jedním příkazem. Typický problém je, že lidé dají všechny služby do jednoho kontejneru, aby to měli jednodušší. Takový kontejner je pak těžké škálovat a spravovat. Rozdělte aplikaci na malé, specializované služby – ale pozor na to, aby každá služba měla jen jednu odpovědnost.

Nejprve si ujasněte, co vlastně řešíte. NoSQL databáze se dělí na dokumentové, klíč–hodnota, sloupcové a grafové. Dokumentové databáze se hodí pro obsah, který se mění a není striktně strukturovaný, jako jsou uživatelské profily nebo články. Klíč–hodnota je rychlá pro cache a ukládání session, ale neumí složitější dotazy. Sloupcové databáze jsou vhodné pro analýzu velkých objemů časových řad, a grafové zase pro sociální sítě nebo doporučovací systémy. Pokud váš problém nespadá do žádné z těchto kategorií, pravděpodobně NoSQL nepotřebujete.

Kontejnerizace s Dockerem není magie, ale pokud začínáte, je snadné narazit. Největší problém většinou není samotná instalace, ale pochopení základních principů. Docker vám umožní zabalit aplikaci i s jejím prostředím do standardizovaného balíčku, který pak běží stejně na vašem počítači i na serveru. Než ale spustíte první kontejner, ujasněte si, co od něj čekáte – a hlavně si přečtěte, jak zařídit malou kuchynié chyby dělají začátečníci nejčastěji.

Dalším častým problémem je práce s proměnnými prostředí. Konfiguraci nikdy nepište přímo do Dockerfile – pokud ji tam jednou vložíte, budete muset obraz znovu sestavit při každé změně. Místo toho používejte proměnné, které předáte při spuštění. To vám umožní mít stejný obraz pro testovací i produkční prostředí. Pozor ale na to, že v Dockerfile můžete proměnnou použit jen v jednom řádku – pak už není dostupná. Na to se často zapomíná.

Práce se Swiftem začíná u Xcode, ale skutečný rozdíl poznáte až ve chvíli, kdy začnete psát vlastní kód. Nejdřív si osvojte základní syntaxi – proměnné, konstanty, funkce a struktury. Vyhněte se používání globálních proměnných pro stav aplikace, protože to vede k nepředvídatelnému chování. Místo toho použijte struktury nebo třídy s explicitními vlastnostmi a metodami.

Když už máte podezření na konkrétní místo, nespěchejte s úpravami. Nejprve si v konzoli vyzkoušejte, jak se daný výraz chová. Napište název proměnné a stiskněte Enter – prohlížeč vám zobrazí její aktuální hodnotu. Stejně tak můžete volat funkce přímo z konzole, abyste otestovali různé vstupy. Tento interaktivní přístup ušetří spoustu času, protože nemusíte pokaždé znovu načítat stránku. Pokud ale narazíte na chybu, která se objevuje jen u některých uživatelů, zkuste v panelu Network zakliknout možnost „Offline" a simulovat tak výpadek sítě. Podobně si můžete v prohlížeči otevřít anonymní okno a vyloučit tak vliv rozšíření a starých cache souborů.

Shrnutí: Chcete maximální adopci? Permisivní. Chcete ochránit svobodu projektu? Copyleft. Testovací otázka — kdyby někdo použil váš kód v komerční aplikaci a nevydal zdrojové kódy, vadilo by vám to? Pokud ano, zvolte copyleft. Pokud ne, permisivní. Tím je výběr prakticky vyřešen.

Na závěr si osvojte dvě zásady. Zaprvé: sledujte velikost obrazu a počet vrstev. Každý příkaz v Dockerfile vytváří novou vrstvu, a čím více jich je, tím horší je přenositelnost. Slučujte příkazy, odstraňujte dočasné soubory ve stejném kroku. Zadruhé: vždy, když něco měníte v Dockerfile, otestujte to na malém projektu. Nejlepší učení je, když si záměrně způsobíte chybu – třeba zapomenete nastavit pracovní adresář – a pak ji opravíte. Tím si nejlépe zapamatujete, proč je ten který krok důležitý. Docker není těžký, jen vyžaduje disciplínu v maličkostech.

První unit test obvykle vzniká s dobrým úmyslem, ale často končí jako zbytečná zátěž. Než začnete psát testy, musíte si ujasnit, co se od nich očekává. Unit test nemá dokazovat, že program funguje, ale že se chová podle definovaných pravidel. Měl by být rychlý, izolovaný a čitelný. Pokud test běží déle než pár sekund nebo závisí na databázi či síti, není to unit test, ale integrační test. To je první věc, na kterou je třeba myslet.

For more info on návod najdete zde stop by our own web-site.