• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Samotná kontrola je přitom relativně jednoduchá. Vyplatí se mít doma zrcátko a baterku, kterými prosvítíte komínovou vložku ze spodní strany. Pokud vidíte na stěnách lesklou černou vrstvu, která připomíná asfalt, jedná se o dehet. Naopak suché, sypké saze nejsou tak nebezpečné, ale i tak je nutné je odstranit. Pro tyto účely existují speciální kartáče, které se dají připevnit na tyč, a případně i chemické prostředky na odstraňování sazí, které se přidávají do ohně. Ale pozor – tyto prostředky nenahrazují mechanické čištění, pouze usnadňují rozrušení usazenin.

Základem je suché dřevo. Čerstvě nařezaný smrk obsahuje až 60 % vody, a než se voda odpaří, hoří velmi špatně. Ideální je nechat měkké dřevo vyschnout alespoň šest měsíců pod přístřeškem, kde proudí vzduch. Pokud nemáte zásoby, hledejte suché větve, které už spadly ze stromu, nebo kůru z odumřelých stromů – ty mají vlhkost výrazně nižší. Povrch by měl být na dotek studený a suchý, ne vlhký, a při poklepu by měl znít dutě.

Typická chyba je také používání dřeva z demolic nebo starého nábytku. Takové dřevo může obsahovat zbytky barev, laků nebo lepidel, které při hoření uvolňují toxické látky. Stejně tak se vyhněte dřevu z nemocných stromů nebo z pobřežních oblastí, kde nasáklo solí. Do kamen patří jen čisté, neošetřené dřevo. A pokud máte stará kamna bez možnosti regulace vzduchu, počítejte s tím, že i nejlepší tvrdé dřevo bude hořet hůř než v moderním spotřebiči. V takovém případě zvažte výměnu nebo alespoň konzultaci s kominíkem.

Tvrdé dřevo, jako je buk, dub nebo habr, má výrazně vyšší výhřevnost než měkké smrkové. To ale neznamená, že stačí dřevo naštípat a hodit do kamen. Pokud chcete, aby vydrželo déle a skutečně hřálo, musíte pochopit, jak se chová při hoření, proč je důležité ho nechat vyschnout a jak ho správně naskládat. Bez těchto znalostí přijdete o část energie a naděláte si víc škody než užitku.

Co se stane, když to necháte být? Zanedbaný komín je zdrojem rizik, která se netýkají jen vašeho majetku, ale i zdraví. Dehtové usazeniny, které se tvoří při spalování vlhkého dřeva nebo uhlí, Osvětlení v Obýváku snižují průřez komínového průduchu. To vede k tomu, že spaliny nemohou volně odcházet a začnou se vracet do obytných prostor. Oxid uhelnatý je neviditelný, bez zápachu a může způsobit otravu už při nízkých koncentracích. Dalším rizikem je vznícení sazí – teplota v komíně může dosáhnout takových hodnot, že dojde k požáru, který se šíří velmi rychle a hasiči ho obtížně likvidují. Navíc poškozená vložka nebo prasklá cihla v důsledku přehřátí znamenají nákladnou opravu.

Jak výměník správně zapojit a na co si dát pozor Základní pravidlo zní: přívod studeného vzduchu musí být vždy zespodu, výstup teplého nahoru. Pokud to prohodíte, vzduch se ve výměníku zacyklí a vyfukuje jen vlažný proud, který se mísí s kouřem. Měřte si teplotu na výstupu – rozdíl mezi vstupem a výstupem by měl být alespoň 40 °C. Když je menší, zkontrolujte, jestli není výměník zanesený sazemi nebo jestli nemáte příliš dlouhé potrubí s ostrými koleny, která brání proudění.

Dřevo skladujte nejlépe pod přístřeškem, kde může proudit vzduch ze všech stran. Nikdy ho neukládejte přímo na zem — podložte ho dřevěnými hranoly nebo paletami, aby nesálo vlhkost z půdy. Hromada by měla být volně ložená, ne natřískaná, aby mezi kusy cirkuloval vzduch. Sluneční strana a průvan urychlí sušení, ale chraňte dřevo před deštěm a sněhem. Ideální doba skladování je minimálně jeden rok, u tvrdého dřeva klidně dva. Pokud máte jen pár měsíců, vybírejte kusy, které jsou naštípané na menší polena — ty schnou rychleji.

Teplovzdušný výměník u kamen vypadá jako jednoduché zařízení – pár trubek, ventilátor, termostat. Jenže právě v jednoduchosti se skrývá nejvíc chyb. Většina lidí ho zapojí tak, že sice topí, ale teplo místo do místnosti letí do komína nebo se vrací zpět do kamen. Než se pustíte do montáže, pochopte, že výměník nefunguje jako radiátor. Je to systém, který potřebuje správný tlak, průtok a umístění, jinak je jeho účinnost mizivá.

Při podpalování se vyhněte kapalným podpalovačům. Pryskyřice ve smrkovém dřevě je vysoce hořlavá, takže stačí jedna zápalka, pokud je dřevo suché a hranice správně postavená. Sirkou zapalte třísky zespodu, ne shora – plamen pak postupuje vzhůru a prohřívá celou strukturu. Pokud oheň nechytí do deseti sekund, přidejte víc třísek, ale nikdy nepřilévejte benzín ani líh. To je nebezpečné a zbytečné.

Když se pustíte do řezání nebo štípání dřeva, první, čeho si všimnete, je stav kůry. Odlupující se borka není sama o sobě důvodem k obavám – naopak, často je to první signál, že dřevo už stihlo vyschnout. Ale pozor: ne každé odlupování znamená totéž. Klíčové je sledovat barvu, která se pod kůrou objeví, a také strukturu lýka.

If you liked this article and also you would like to get more info concerning dokončení interiéru kindly visit our own web-site.