• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

První věc, kterou jsem udělal, bylo odstranění objemné skříně na boty a její nahrazení úzkou, ale hlubokou komodou. Na ni jsem položil zrcadlo v dřevěném rámu, které opticky šířku chodby zdvojnásobilo. Pak přišel na řadu samotný problém spaní. Řešení se ukrývalo v podobě sedačky s úložným prostorem. Koupil jsem model s polstrovaným sedákem a pevným dřevěným rámem. Když přijela návštěva, stačilo odklopit sedák a vytáhnout složenou matraci. Ta sice nebyla nijak tlustá, ale na jednu nebo dvě noci to stačilo. Problém byl, že matrace zabírala místo ve skříni v ložnici, kam se sotva vešla. To mě přivedlo k dalšímu kroku.

Postupně jsem pochopil, že aby chodba fungovala jako hostinský pokoj, musí být všechno zabudované přímo v ní. Začal jsem hledat variantu, která by kombinovala pohodlné sezení a skutečné lůžko bez nutnosti tahat matraci z ložnice. Narazil jsem na koncept rozkládacího gauče, který se promění v plnohodnotné lůžko. Důležitý byl výběr mechanismu. Zkoušel jsem několik typů a nakonec jsem zůstal u click-clack mechanismu. Funguje jednoduše: sedák se posune dopředu a opěradlo se sklopí do roviny. Žádné složité páky, žádné zvedání tě. To je přesně to, co potřebujete, když máte v ruce skleničku a chcete během deseti vteřin připravit postel.

Samotné spaní na takovém lůžku ale nesmí být utrpení. Když jsem vybíral konkrétní model, kladl jsem důraz na laťkový rošt. Ne ten plastový, který se prohýbá, ale pořádný dřevěný laťkový rošt s pružnými lamelami. Ten totiž zajišťuje odvětrávání matrace a dostatečnou oporu páteři. K tomu jsem přidal kvalitní pěnovou matraci o tloušťce šestnáct centimetrů. Ne příliš měkká, ne příliš tvrdá. Když jsem na ni poprvé zkoušel ležet, říkal jsem si, že bych na ní klidně spal každou noc. A to je test, který nic nenahradí. Když je rozkládací gauč složený, vypadá jako běžná pohovka, na kterou si můžete sednout při obouvání.

Velkou roli hraje také materiál a barva. Chodba je místo, kde se často otíráme o nábytek mokrými bundami a špinavými taškami. Proto jsem zvolil sametové čalounění, tedy velvet upholstery. Je příjemný na dotek, ale hlavně se dá snadno čistit. Stačí navlhčený hadřík a případné fleky od bláta jsou pryč. Zvolil jsem tmavě modrý odstín, který kontrastuje s bílými stěnami a dodává prostoru hloubku. Sametový povrch také skvěle tlumí hluk, což v úzké chodbě oceníte, protože každý krok se jinak nese celým bytem. Když je rozložená, působí překvapivě útulně a luxusně.

Důležité je promyslet i doplňky. Kolem rozloženého gauče musí zůstat alespoň padesát centimetrů volného prostoru, aby se dalo pohodlně projít. Řešil jsem to posuvným stolkem na kolečkách, který se v noci odsune ke zdi. Na stěnu nad gauč jsem pověsil poličku na knihy a malé LED světýlko. Návštěva si může číst, aniž by musela chodit do obýváku. A když gauč složím zpět, polička funguje jako odkládací místo na klíče a poštu. Tento typ hallway designu, kde se každý centimetr počítá, vyžaduje trochu plánování, ale výsledek stojí za to.

Pokud máte chodbu delší než tři metry, můžete uvažovat i o variantě postele s úložným prostorem. Nemyslím teď klasickou ložnici, ale úzkou jednolůžkovou postel, která je zároveň lavicí. Pod matrací se skrývá zásuvka na ložní prádlo, deky a polštáře. Tím odpadá věčný problém, kam schovat peřiny, když zrovna nikdo nespí. Na takové lůžko můžete během dne položit dekorativní polštáře a pléd a nikdo nepozná, že se jedná o spaní. Já osobně jsem zvolil variantu s čelem opatřeným policemi na knihy a svíčky. Je to praktické a zároveň to dodává chodbě charakter.

Důležité je, aby celý koncept nebyl jen o funkčnosti, ale i o estetice. Když se vám podaří skloubit útulné posezení s kvalitním spaním a dostatkem úložného prostoru, získáte místnost, která vás ráno přivítá a večer pohodlně ubytuje vaše blízké. Nebojte se investovat do kvalitního mechanismu a matrace. Levné rozkládací pohovky z hypermarketů mají často tenký molitan a křehký rám, který se po roce začne viklat. Tady platí, že si raději připlatíte za certifikovaný click-clack mechanismus a pevný laťkový rošt. Ušetříte si tím nervy i peníze v dlouhodobém horizontu.

A na závěr jedna praktická zkušenost. Když jsem řešil svůj hallway design, udělal jsem nákres a vše jsem si nejdřív vyzkoušel na papíře. Měřil jsem, kolik místa zabere složená a rozložená pohovka. Zjistil jsem, že se mi do chodby vejde model o šířce sto čtyřiceti centimetrů, což je akorát pro jednoho dospělého. Když je potřeba, můžu na ni posadit i dva lidi na kávě. Prostor se tak stal multifunkčním a přestal být jen místem, kudy se prochází. Stačilo změnit úhel pohledu a přestat vnímat chodbu jako nutné zlo. Zkuste to také a uvidíte, že se vám otevřou nové možnosti, o kterých jste dosud nevěděli.