• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Dalším spolehlivým pomocníkem je „pozorovatelská hra" – kdo první uvidí červený květ, bílý kámen nebo jiný objekt. Můžete si předem nachystat malé kartičky s obrázky, nebo si jen dávat úkoly za pochodu. Důležité je střídat typy úkolů: něco k vidění, něco k poslechu (zpěv ptáka), něco k ohmatání (hladký kámen). Děti se tak učí vnímat přírodu všemi smysly. Typickou chybou je zadat příliš těžký úkol, který děti vzdají – přizpůsobte to věku.

Vrstevnice na turistické mapě nevypadají nijak dramaticky, ale právě ony rozhodují o tom, jestli vás čeká procházka nebo pořádný výstup. Než vyrazíte, zkuste si na mapě najít místo, kam jdete, a prohlédněte si, jak jsou čáry husté. Čím víc jich je na malém prostoru, tím prudší je terén. Pokud jsou naopak roztažené, půjdete po rovince nebo mírném svahu.

Základem je oblečení, které funguje ve vrstvách. První vrstva odvádí pot, druhá izoluje a třetí chrání před větrem a deštěm. Vyhněte se bavlně, která po navlhnutí studí. Na nohy si vezměte boty s vyšším kotníkem a tuhou podrážkou, ideálně už rozchozené. Nové boty nechte doma – puchýře dokážou zkazit i ten nejkrásnější výstup. Nezapomeňte na pokrývku hlavy a rukavice, i v létě se počasí umí rychle změnit.

Co se stane, když vrstevnice ignorujete Nejčastější chyba začátečníků je, že se dívají jen na délku trasy a přehlédnou, jak vypadá profil terénu. Mapa vám přitom dává možnost spočítat si celkové stoupání dopředu. Stačí spočítat vrstevnice, které protne vaše trasa, a vynásobit je výškovým krokem. Pokud jich je padesát, máte před sebou pět set metrů do kopce. Tohle číslo vám řekne víc než počet kilometrů, protože dvacet kilometrů po rovině je úplně jiná záležitost než pět kilometrů s pětisetmetrovým stoupáním.

Posledním, ale velmi důležitým bodem je výměna tkaniček a vložek. I když se to zdá banální, opotřebované tkaničky způsobují špatné dotažení, což vede k přetížení kotníku a rychlejšímu opotřebení svršku. Vložky zase ztrácejí tlumicí vlastnosti, a pokud je nevyměníte, boty sice vydrží, ale vaše nohy budou trpět. Tyto drobnosti stojí minimum času, ale výrazně prodlouží funkčnost i vzhled bot.

Když začne nuda, sáhněte po rytmu a příběhu Jakmile děti začnou fňukat, že je to nebaví, zapojte pohyb a rytmus. Zkuste „chodící písničku" – vymýšlejte společně text na známou melodii, If you have any concerns pertaining to where and how to use metazoowiki.com, you can speak to us at the internet site. třeba o tom, co právě vidíte. Nebo si hrajte na „sochy": na smluvený signál se děti zastaví jako sochy, a kdo se pohne, plní malý úkol (např. donese tři šišky). Tato aktivita zabere na chvíli a rozptýlí únavu. Ale pozor – nechte děti také volně běhat a vybít energii, jinak se hry rychle okoukají.

Další věc, která se podceňuje, jsou tlapky. Asfalt, ostré kameny, suchý lesní povrch – to všechno může odřít polštářky, a pes pak křičí při každém kroku. Před túrou zkontrolujte tlapky, zastřihněte srst mezi prsty a vezměte si s sebou ochranný balzám nebo pár psích bot. Boty nejsou jen pro zimu – chrání před horkem, střepy a trním. Pokud pes není na boty zvyklý, nasaďte je doma na pár dní, ať si na ně zvykne. Na túru pak přibalte i malý obvaz a náplast pro případ, že se něco stane. Většina lidí si myslí, že tlapky jsou odolné, ale realita je jiná.

Na závěr si zkuste vzít mapu a projít si okolí, které znáte. Najděte si konkrétní kopec, spočítejte vrstevnice a porovnejte to s tím, co vidíte v terénu. Po pár pokusech začnete číst vrstevnice automaticky a už nikdy nebudete překvapeni tím, že se před osvětlení v obývákuámi z ničeho nic objeví strmý výstup. Když tohle zvládnete, mapa se stane vaším spolehlivým rádcem, který vám ušetří spoustu zbytečné námahy.

Základ, na který se zapomíná nejčastěji, je voda. Ne jen pro vás – pes pije víc, než si myslíte, hlavně při námaze a v teple. Na každou hodinu chůze počítejte alespoň půl litru pro psa, a to i v chladnějším počasí. Vezměte si skládací misku, která se dá připevnit na batoh, a vodu doplňujte z potoků jen v případě, že víte, že je čistá. Stojatá voda může obsahovat bakterie, které způsobí průjem, a to na túře nechcete. Pokud běžíte podél řeky, nechte psa pít, ale sledujte, co dělá – rychlý proud nebo kluzké kameny jsou riziko i pro dobrého plavce.

Zkuste si s batohem projít po prodejně, ideálně i do schodů. Všímejte si, jestli se při pohybu nepřesouvá těžiště. Typická chyba začátečníků je, že koupí batoh, který je jim příliš dlouhý, a pak ho nosí nízko, aby se jim lépe hleděl před nohy. To je ale cesta k bolesti zad. Délka zad se měří od sedmého krčního obratle k hřebeni kyčelní kosti. U batohů s nastavitelným zádovým systémem si délku upravte podle této míry. Můžete si také změřit délku trupu doma a pak ji porovnat s tabulkou velikostí. Nikdy si ale neberte batoh, který nemá žádnou možnost nastavení – bez individuálního přizpůsobení nevyřešíte problém s padnutím.