• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

V hustém lese nebo v kopcovitém terénu se vyplatí kombinovat azimut s obcházením překážek. Když narazíte na bažinu nebo skalisko, zastavte se, najděte si nový stálý bod na druhé straně a spočítejte, o kolik kroků se posunete stranou. Po obejití se vraťte na původní azimut a pokračujte. Nikdy nespoléhejte na to, že překážku obejdete jen tak a pak se zorientujete. Bez měření krokování a pravidelné kontroly mapy se snadno ocitnete o kilometr vedle.

Když se v lese přestanete orientovat podle mapy nebo značek, první, co můžete udělat, je sledovat, co máte pod nohama. Změna podloží není náhodná. Pokud přecházíte z jehličí na písčitou cestu, z kamenitého svahu na hlinitou rovinu, něco se děje. Nejde o univerzální zákon, ale o soubor pravděpodobností, které vám pomohou odhadnout, kde jste a kam jdete.

Častou chybou je zaměňování severní rysky na stupnici a severního konce střelky. Střelka vždy ukazuje na magnetický sever, ale vy potřebujete, aby se kryla s orientační ryskou. Pootočením stupnice docílíte toho, že se obě hodnoty sjednotí. Pokud se střelka odchyluje, neznamená to, že je buzola rozbitá, ale že jste korekci nenastavili správně. Vždy kontrolujte, zda se pohybujete po zvoleném azimutu a nemusíte ho upravit kvůli překážce.

Prakticky to využijete při plánování trasy. Vyberte si na mapě dvě místa, mezi kterými chcete jít, a podívejte se, jak se vrstevnice chovají. Pokud chcete stoupat mírně, hledejte cestu, která vede šikmo po vrstevnici – ne kolmo přes ni. Taková cesta je sice delší, ale výrazně méně namáhavá. Naopak, když chcete rychle ztratit výšku, hledejte husté vrstevnice – ale počítejte s tím, že sestup může být technicky náročný, zejména na skalnatém podkladu nebo v suťovém poli. Vždy si ale ověřte, zda vrstevnice nejsou přerušované – to znamená, že jde o umělý zářez, jako je silnice nebo železnice, nikoliv o přírodní terén.

Nakonec si vždy zkontrolujte, zda máte u sebe telefon s nabitou baterií a přibalte si i malou powerbanku. V horách je často slabý signál, ale i tak můžete pomocí GPS poslat nouzovou zprávu. Informujte někoho blízkého o vaší trase a přibližném čase návratu. Když budete tyto zásady dodržovat, s velkou pravděpodobností se výlet vydaří a vy si odvezete jen ty nejlepší zážitky.

Čemu se vyhnout: spoléhání na jeden indikátor Nejčastější chyba začínajících orientačních běžců i turistů je, že se soustředí jen na jeden typ podloží a začnou ho vnímat jako spolehlivý kompas. Písčitá půda nemusí nutně znamenat blízkost řeky, pokud se nacházíte v oblasti s historickou těžbou štěrku nebo na staré lesní cestě, která byla uměle vysypána. Podobně hlína s jílem se může objevit na kopci, pokud je tam geologický zlom. Proto je vždy nutné kombinovat změnu podloží s dalšími signály: sklonem terénu, druhem stromů, směrem mechu na kmenech nebo vzdáleným hlukem vody.

Nejčastější chyba: spletete si údolí a hřeben Nejjednodušší způsob, jak si to zapamatovat: vrstevnice, které se "noří" do kopce, tvoří údolí, a ty, které "vystupují" ven, tvoří hřeben. Představte si vrstevnice jako obrysy prstů na ruce – když máte ruku dlaní nahoru, záhyby mezi prsty jsou údolí a konečky prstů hřebeny. Pokud jdete podle mapy a vrstevnice se stáčejí kolem potoka, téměř jistě jdete údolím. Naopak, když se vrstevnice stáčejí kolem vyvýšeniny a jejich tvar připomíná písmeno "V" s hrotem směřujícím dolů, jste na hřebeni. Záměna těchto dvou tvarů je nejčastějším zdrojem chyb v orientaci, zejména v hustě zalesněném terénu, kde nevidíte dál než na dvacet metrů.

Kromě kola samotného je nezbytná i správná výbava. Kromě povinné přilby a ideálně i chráničů si přibalte náhradní duši, lepení, pumpičku, montpáku a alespoň základní sadu nářadí. V horách nepotkáte cykloservis na každém rohu, proto se vyplatí umět opravit defekt nebo přehodit řetěz. S sebou vezměte vždy dostatek vody – v horském terénu se spotřeba zvyšuje – a doplňte energii, kterou si můžete dát za jízdy, třeba energetické tyčinky nebo sušené ovoce.

Další pastí je podloží umělé – staré lesní cesty, které byly zpevněny štěrkem nebo struskou, mohou vypadat jako přirozená změna. Pokud narazíte na rovný, souvislý pruh s jiným materiálem, než je okolí, je to téměř jistě lidský výtvor, ne přírodní přechod. Takový pruh vás může svést z cesty, pokud ho budete považovat za přirozenou hranici. Místo toho si všímejte, jestli se podloží mění postupně, nebo skokem. Přirozené hranice (např. mezi údolím a svahem) jsou obvykle plynulé, zatímco umělé jsou ostré a vedou osvětlení v obýváku přímce.

Než vyrazíte do neznámého terénu, ověřte si deklinaci, tedy odchylku mezi směrem ke skutečnému a magnetickému severu. Na starších mapách je vyznačena v legendě, na novějších ji najdete v záhlaví. Pokud ji ignorujete, na delší trase se snadno odchýlíte i o desítky metrů. Nastavte si proto na buzole korekci, případně si hodnotu zapište na okraj mapy. Bez této znalosti je i sebelepší vybavení k ničemu.

Should you have any kind of inquiries regarding in which as well as how you can use úložné Prostory v Malém bytě, you'll be able to email us from our page.